Lyžák na Václaváku

Doma jsem pořád slyšela, že na lyžáku je veliká legrace. A letos se mi potvrdilo, že to tak opravdu je. Už v autobuse se všichni pořádně bavili, a to jsme měli ještě celý týden před sebou. Všichni jsme čekali, že na horách asi bude více sněhu než u nás a že bude i častěji sněžit. Jak to pak vypadalo u hotelu Figura a po cestě k Barborce, ale asi nečekal nikdo. Chumelilo jako na obrázcích pana Lady a foukal protivný vítr, který nám naháněl sníh přímo do očí. Nakonec jsme ale došli k cíli naší kilometrové cesty – k chatě Barborka. Rolba nám dovezla naše věci a hurá na pokoje! Z batohů jsme vytahali jen to nejdůležitější, tedy oteplováky a věci na lyže. Obuli jsme si lyžáky a už jsme byli na svahu. I přes mlhu hustou tak, že by se dala krájet, a přes padající sníh jsme sjeli dolů a rozřadili se do družstev podle našich excelentních výkonů. Celý týden jsme využívali dvě sjezdovky, a to Václavák, kde jezdili lyžaři začátečníci a 3. skupina, a „Áčko"- černou sjezdovku, kterou jsme ke konci týdne sjeli všichni. Největší pokrok udělala za celý týden 4. skupina. V pondělí stáli na lyžích poprvé a ve středu už sjížděli „Áčko" jako zkušení lyžaři.

Počasí nám, v rámci možností, přálo. Dokonce si vysloužilo i pochvalu od vedoucího dne.

Ani večer jsme nelenošili. Hráli jsme hry, které jsme si po družstvech vymýšleli. Také jsme se dívali na fotky pořízené na svahu. Nuda se zkrátka celý týden nudila .

Ve čtvrtek odpoledne nás čekalo překvapení. Šli jsme na Praděd, který byl od chaty vzdálen asi 1,5 km. Z rozhledny byl, i přes inverzní podmínky, vidět vrchol Sněžky. Energii jsme dobyli v hospodě pod vysílačem a pak jsme na lopatách sjížděli dolů k Barborce, kde už na nás čekala večeře.

V pátek se konal závod ve slalomu. Závodilo se ve třech kategoriích – 1. a 2. družstvo, 3. a 4. družstvo a terciáni. Absolutním vítězem závodu, tedy lyžařem s nejrychlejším časem, se stal Tomáš Průcha ze sekundy.

Bohužel se letos lyžák neobešel bez menšího zranění. Splnilo se ale přání paní Petříkové - na rozdíl od minulých let nikdo nepotřeboval „igelitové pytlíky“.

Když jsme pak odjížděli, všem nám bylo líto, že už musíme domů. Lyžák bychom si určitě rádi zopakovali a doufám, že učitelé taky. Chtěla bych jim touto cestou za nás všechny poděkovat, že to s námi vydrželi, a pokud jsme jim „lezli na nervy“ (myslím si, že občas jsme fakt museli), že to nedávali najevo. Velký dík patří především paní Petříkové, která pro nás lyžák zorganizovala a všechno domluvila.

Káťa Kalová, účastnice zájezdu ze sekundy

Cenu za uměleckou fotografii „Ranní pohled z okna“ získává pan doktor Průcha .

Fotografie najdete zde.