Návštěva pražského Rudolfina

Když mi byla nabídnuta možnost podívat se do pražského Rudolfina, neváhala jsem ani  vteřinu. Dostat se totiž na představení České filharmonie není jen tak jednoduchá záležitost, často se rezervace musí provést minimálně půl roku předem. Sraz byl na nádraží v Blansku, konkrétně ve 4:30. Skoro nikdo z nás v noci ze čtvrtka na pátek nespal, všichni měli obavy, že zaspí. Ač je to neuvěřitelné, nakonec jsme se sešli opravdu všichni, a to i poměrně včas. Usedli jsme do vlaku a ve vteřině zavládlo mrtvolné ticho, téměř všichni usnuli a doháněli spánek až do Pardubic.

Po příjezdu do hlavního města následovala dvouhodinová procházka po centru. S velkým úspěchem se naše skupina přemístila bez větších ztrát na životech do Rudolfina. Následoval už ale samotný program v Dvořákově sále. Připravena pro nás byla skladba Igora Stravinského – Svěcení jara. V první části programu došlo i k zapojení publika, zkoušeli jsme si vytleskat, vydupat a zazpívat tříčtvrťový a čtyřčtvrťový takt za pomoci České studentské filharmonie a pana dirigenta Marka Ivanoviče. Ve druhé části jsme už obdivovali samotné podání této skladby, ze které nám běhal mráz po zádech.

Celým programem nás provázel pan Petr Kadlec, který byl později i naším průvodcem v prostorách Rudolfina. Naskytla se nám možnost prohlédnout si nejen reprezentativní část budovy, ale i sklep, střechu nebo například prezidentský salónek (který, jak jsme se dozvěděli, náš pan prezident nenavštěvuje). Prohlídka byla velmi zábavná, avšak pro pana průvodce chvílemi obtížná, jelikož spoustu informací mí spolužáci už dávno znali z hodin dějin umění, a tak nás jen tak něčím nepřekvapil.

Po krásné návštěvě Rudolfina už na nás čekal dům Franze Kafky, kde jsme byli zahrnuti spoustou informací o jeho nelehkém životě. Na cestě zpět i přes značnou únavu panovala skvělá nálada, a to hlavně díky paní učitelce Windsor, které patří zároveň velké poděkování za to, že nám tento výlet umožnila.

Eva Zatloukalová, 3.A