Projekty

Rusko se musí zažít! |program Do světa|

Ve dnech 14. – 22. září se dvacet sedm studentů (ruštináři a Perličky) a čtyři učitelé vypravili na zatím nejdelší zájezd v dějinách blanenského gymnázia, při němž navštívili pět zemí a čtyři hlavní města! Zamířili daleko směrem na severovýchod a navázali osobní kontakty se spřátelenou ruskou školou – Siverským gymnáziem v Leningradské oblasti Ruské federace.

Co na téhle cestě zažili a jak si ji společně užilismiley, vám popíší v následujícím článku…

 

Stojím u dřevěného kostelíku v Blansku, obtěžkána zavazadly. Je neděle 14. září a hodiny ukazují něco po půl jedenácté dopoledne. Pozoruji okolo postávající studenty gymnázia, jimž se ve tvářích mísí očekávání s nervozitou. Ještě rychle kontrolují, jestli si nezapomněli přibalit pas, a už vláčí kufr směrem k autobusu. Chystáme se totiž na zájezd do Pobaltí a Ruska.

Po několika hodinách cesty zastavujeme ve Varšavě. Hlavní město Polska rozhodně žije i po západu slunce. Užíváme si večerní procházku plnou světýlek, při níž se snažíme rozhýbat z autobusu ztuhlá těla.

Než se nadějeme, už se zase vydáváme na cestu. Další zastávka, a to hned devítihodinová, nás čeká až v Litvě. Při prohlídce Vilniusu se podivujeme nespočtu majestátních kostelů, které nám dávají tušit, že Litevci jsou velmi bohabojný národ.

Odpoledne odjíždíme do Tallinnu, kde se ubytováváme v hotelu. Veškeří studenti i učitelé jsou rádi, že si konečně mohou dát sprchu a vyspat se na měkké posteli. Ráno se po dobré snídani vydáváme prozkoumat Tallinn, avšak myšlenkami už se stejně touláme v ruském Petrohradu.

„Vážení, vítejte v Petrohradu,“ rozezní se v časných ranních hodinách po autobuse hlas naší průvodkyně Evy z cestovní kanceláře WES. Po třech dnech cesty jsme se tedy konečně dostali do vytouženého Ruska. Rozespalí vystupujeme ven z autobusu, abychom si mohli prohlédnout Piskarevský hřbitov, kde jsou pochovány oběti blokády tehdejšího Leningradu.

Brzy zjišťujeme, že v Petrohradu se turista opravdu nenudí. Obhlížíme Auroru a Petropavlovskou pevnost, nejvíce nás však zajisté uchvacuje Ermitáž. Bez dechu se procházíme mezi obrazy a dalšími cennými uměleckými díly a pozorně nasloucháme výkladu ruské průvodkyně. Je k neuvěření, že třeba Rembrandtových obrazů můžeme v Ermitáži vidět hned dvacet dva!

Po dnu nabitém zajímavostmi zakotvíme na hotelu Olgino, kde si odpočineme a nabereme síly na další poznávání Ruska. Další den ráno jedeme navštívit ruskou partnerskou školu. Jsme dokonce vpuštěni do některých vyučovacích hodin, tudíž můžeme porovnat, jak se výuka v Rusku liší od té u nás. Největší rozdíl však vidíme stejně v oděvech – žáci tu musí být oděni v bílé, šedé a černé barvě; a vůbec mnohem formálněji než my.

Formou prezentace si navzájem představujeme svá města a školy. Ruské žáky i učitele rozveselí hlavně písnička Maleňkij jožik, kterou jim zapějí Perličky, sbor blanenského gymnázia. A protože z tolika vjemů okolo nejednomu vyhládne, jsme pozváni do školní jídelny na oběd. Na tradiční ruský boršč se někteří z nás nejdříve dívají nedůvěřivě, ale nakonec málem vylizují talíře.

Petrohrad nám ještě zdaleka neodkryl všechny své historické krásy. S úžasem v očích se procházíme okolo vodotrysků a fontán v Petrodvorci. Tento areál byl vystavěn po vzoru francouzského Versailles. Udržovaná zeleň okolo jen září, nebe je azurové a kapkami vody prosvítá slunce.

Navštěvujeme také Jekatěrinský palác. Znovu si potvrzujeme, že Rusové si vždy potrpěli na bohaté zdobení, zvláště zlatem. V interiérech Jekatěrinského paláce nás z toho lesku téměř rozbolí oči. Za největší vzácnost se tu dá považovat Jantarová komnata, místnost s bohatou nástěnnou výzdobou z jantaru.

Abychom se Petrohradem před odjezdem ještě trochu pokochali, nasedáme na loď a vydáváme se na projížďku po Něvě. Fouká studený vítr, vlasy nám vlají ve větru a my se snažíme uchovat si v mysli všechny zdobené historické budovy a naposledy nasát do plic ruský vzduch.

Malované matrjošky nakoupeny, nadchází čas vydat se zpět domů. Z Pobaltských zemí nám však zbývá ještě jedna, kterou jsme nenavštívili – Lotyšsko. Na zastávce v Rize nás nejvíc zaujme Pomník svobody, u kterého se pravidelně střídá čestná stráž.

Poslední památka, kterou na naší cestě navštívíme, se nazývá Hora křížů. Nachází se v Litvě a jedná se o velice zvláštní místo, kde jsou shromážděny snad statisíce dřevěných, železných i plastových křížů. Hora křížů má být symbolem odporu Litevců vůči sovětskému okupačnímu režimu, ale také křesťanským poutním místem. Někteří poutníci sem přicházejí jen proto, aby zde mezi nekonečné hromady křížů mohli položit také ten svůj.

I když už se snad všichni těšíme domů, je nám trochu líto, že zájezd končí. Za těch pár dnů jsme totiž poznali spoustu nových míst a užili si společně mnoho zábavy. Rusko se zkrátka musí zažít!

 

Napsala Markéta Štégnerová a Rusko zažila spolu se třiceti dalšími studenty gymnázia, ruštináři nebo členy pěveckého sboru Perličky a s pedagogy Danou Fránkovou, Vladimírem Šenkýřem, Alenou Pernicovou a Jarkou Konečnou.

 

Společné foto u Měděného jezdce

Fotografie najdete zde, další pak v následujících odkazech:

http://sarka1304.rajce.idnes.cz/Rusko_se_musi_zazit/

http://sarka1304.rajce.idnes.cz/Rusko_se_musi_zazit_cast_2/

http://evzatl.rajce.idnes.cz/Rusko_se_musi_zazit/

http://bartolomea.rajce.idnes.cz/Rusko_rozumem_nepochopis_aneb_Rusko_se_musi_zazit/

http://kikulkas.rajce.idnes.cz/Rusko_a_Pobalti/

 

 

Gymnázium představilo ruský projekt veřejnosti

 

Ve druhé polovině září navštívilo 28 studentů a 4 pedagogové ruský Petrohrad a metropole pobaltských zemí v rámci projektu Rusko se musí zažít!

Cílem zájezdu bylo nejen poznávání tamějších památek, ale zejména navázání partnerských vztahů na gymnáziu v ruském městě Siverskij.

Průběh celé cesty a přípravy na ni přiblížili gymnazisté – ruštináři - veřejnosti ve středu 26. 11. v sále ZUŠ Blansko na ulici Kollárova. Program proložil a umocnil ruskými písněmi pěvecký sbor Perličky. Někteří jeho členové se zájezdu také zúčastnili. Diváci měli možnost prohlédnout si suvenýry přivezené z navštívených zemí a také ochutnat čerstvé pirožky.

Kromě prezentací studentů, kteří vyprávěli, co v Rusku a Pobaltí zažili, zhlédli diváci i vystoupení Mgr. Jiřího Klapky, prezidenta České asociace rusistů. Ten zde představil nový zpěvník ruských písní, jehož je autorem. Na kytaru zahrál a zazpíval např. ruskou verzi písničky Šla Nanynka do zelí nebo zhudebněnou báseň A. S. Puškina Já Vás měl rád. Oficiální křest zpěvníku proběhne v nejbližších dnech v  Praze za účasti Evy Pilarové, Jana Vodňanského a kozáckého souboru.

Středeční podvečer uzavřel film natočený studenty během výpravy. Nutno dodat, že byl výstižným shrnutím pestrých zážitků celého zájezdu.

Je potěšitelné, že o Rusko je v současnosti velký zájem v řadách veřejnosti i přes negativní mediální kampaň, o čemž svědčil zaplněný divadelní sál. Rusko není jenom politika a Putin, žijí tam normální milí a vstřícní lidé, o tom se přesvědčili účastníci projektu na vlastní kůži.

Tímto vystoupením ruský gymnaziální projekt nekončí, na řadě je komunikace s Gymnáziem v Siverském a rozvíjení další spolupráce.

 

                                                                        Vladimír Šenkýř, Dana Fránková, Jaroslava Konečná

Kontakt

Gymnázium Blansko,
příspěvková organizace
Seifertova 13
678 01 Blansko

Tel.: 516 418 632
Fax: 516 418 632
E-mail: reditel@gymbk.cz
zobrazit na mapě

Banner EU
Copyright 2012 Gymnázium Blansko